Jaké je hodnotit vinařské soutěže v ČR?

Hodnocení vinařských soutěží v České republice je téma, které mi leží v hlavě už několik měsíců. Jako degustátor se aktivně účastním hodnocení vín od roku 2017 a za tu dobu jsem si stihla udělat obrázek o tom, jak vinařské soutěže v ČR fungují a jak ovlivňují následný prodej našich tuzemských vín.

Jsem si víc než jistá, že některým organizátorům soutěží, degustátorům nebo vinařům můj názor možná trochu pocuchá nervy. Díky bohu za demokracii a svobodu projevu :)

Vinařských soutěží v ČR existují snad stovky. Od malých koštů v každé Horní Dolní až po velmi uznávanou Národní soutěž vín. Od obecních výstav vín pořádaných zahrádkářskými spolky až po soutěže vín s mezinárodní účastí pořádané Národním vinařským centrem.

Jednou z prvních výstav, kterou jsem měla možnost hodnotit byla Výstava vín LVA v Lednici na Moravě. Tehdy bylo 80% vín v typicky zelených lahvích pod základním korkem bez etikety, jen se štítkem. Hodnotili jsme ve čtyřčlenných komisích na papír s desetibodovou stupnicí. Jednoduché a prosté. Stejně jako hodnocená vína. Následovala výstava vín s koštem. Pokud jste se chtěli napít dobrého vína, museli jste z katalogu vybrat vína z 9 a více body. Pokud Vám stačilo pitelné víno, pohybovali jste se u vín se 7 body. Na rovinu...po první hodině koštu už jste se dostali pouze k vínům se 7 a méně body. Na takovýchto výstavách máte úžasnou příležitost porovnat ty obrovské kvalitativní rozdíly mezi jednotlivými vinaři. Od malinkých producentů, kteří svá vína dělají v demižonech až po větší vinaře pracující s moderní technologií. Na druhou stranu musím přiznat, že člověk se na něčem učit musí. A tyhle malé soutěže vín jsou dobrou příležitostí jak získat trochu sebedůvěry a jistoty ve vlastní hodnocení.

Většina tuzemských soutěží se hodnotí pomocí systému ELWIS (Electronic Wine System) vyvinutým Národním vinařským centrem České republiky. Jde o originální a velmi přehledný systém pro přihlašování vín vinařem i následné hodnocení vín v rámci komise. Systém ELWIS používá stobodový systém mezinárodní unie enologů dle rezoluce OIV (z franc.Organisation Internationale de la Vigne et du Vin) pro hodnocení vín. Hodnocení vín probíhá na tabletech a tzv. naslepo, takže degustátor vidí pouze odrůdu a ročník daného vína. Jen tak je možné dosáhnout objektivního výsledku. Degustátor má po uzavření hodnocení každého vzorku vína okamžitou zpětnou vazbu (srovnání svého hodnocení s ostatními členy komise i s celkovým výsledkem).

Každá pětičlenná komise má svého předsedu, který jako jediný vidí hodnocení každého degustátora a kontroluje průběh hodnocení. Po samostatném ohodnocení každého degustátora předseda uzavře hodnocení a systém automaticky eliminuje nejnižší a nejvyšší body. Ze zbylých tří hodnot vytvoří průměr a víno tak dostává své konečné hodnocení. Tímto způsobem funguje většina tuzemských vinařských soutěží.

První zkušenosti byly trochu stresující. Sedíte v komisi plné skvělých vinařů, sommeliérů a odborníků a doufáte, že Vaše hodnocení se co nejvíce přiblíží hodnocení ostatních členů komise. "Hlavně moc nevyčnívat", říkala jsem si. Brzo jsem ale pochopila, že na tenhle způsob myšlení je potřeba se vykašlat. Že si za svým hodnocením stojím a dokážu si ho obhájit. Kdybych totiž vínu vůbec nerozuměla, nikdy by se mi ty senzorické zkoušky nepodařilo zvládnout.

Za svou pětiletou "degustátorskou" kariéru jsem měla tu čest hodnotit soutěže jako Grand Prix Vinex, nominační i postupová kola Národní soutěže vín nebo prestižní tuzemskou soutěž Král vín České republiky.
Král vín České republiky patří, co se hodnotícího systému týká, mezi mé nejoblíbenější. Každý člen komise hodnotí daný vzorek vína samozřejmě samostatně. Pokud se ale celá komise neshodne na směru bodování (byť jen jeden člen), přesune se ke kulatému stolu, kde má možnost o daném víně debatovat i s hlavním enologem soutěže. Víno tak dostává zaslouženou pozornost a výsledkem jsou objektivní body.

Ve spoustě případech je potřeba potlačit osobní preference a snažit se být co nejvíc férový a spravedlivý. Pro mě je vždy největší výzvou komise postavená na Hibernalech. Hibernal je jedna z mála odrůd, které jsem dodnes nepřišla na chuť a dobrovolně ji nepiju. Dokážete si tedy představit mé "nadšení" z 35 různých typů Hibernalů s různým zbytkovým cukrem. Je potřeba se na to podívat ale jako na celoroční práci vinaře a ocenit víno jako takové, i když Vám odrůda zrovna nesedí. Vinař přece nemůže za to, že Ing. Lasotová nedokáže ocenit kvality této hybridní odrůdy.

Díky účasti na hodnocení těchto soutěží mám ucelený přehled o produkci a kvalitě vín nejen v daném ročníku. Je to skvělá příležitost potkat zajímavé lidi s mnohem většími degustátorskými zkušenostmi, legendární vinaře a obchodníky s vínem a hodně se toho od nich naučit.

Na závěr bych ráda uvedla na pravou míru jeden nešvar, který se nám tady rozšířil...za 99% hodnocení vinařských soutěží degustátor nedostává žádný honorář! A taky si nikdo nedovolí vína doopravdy pít, používáme plivátka. Takže poznámky ve smyslu, že "chlastáme v pracovní době za peníze vinařů", jsou naprosto scestné...děkujeme za pochopení! :)

Na zdraví!