Kdo je "Ovíněná"?
Kde se vzala, tu se vzala...
Narodila jsem se v Třinci, průmyslovém městě na východě Moravy, které nemá s vínem vůbec nic společného. Od základní školy jsem věděla, že chci studovat cestovní ruch a jazyky. Jakto že jsem teda nakonec skončila u vína?
Střední škola se v 15 letech nevybírá úplně snadno. Člověk v té době neví co sám se sebou natož aby věděl, co chce, aby ho celý život bavilo. Nakonec jsem se rozhodla pro studium hotelnictví a turismu...těsně vedle. Už po prvním roce jsem věděla, že budu muset buď změnit školu nebo po střední pokračovat dál, pokud nechci pracovat jako číšník nebo recepční na hotelu. Nechápejte mně špatně. Není nic špatného na tom, pracovat jako číšník nebo recepční. Ale já věděla že mi to nebude stačit. Nakonec to byla ale právě střední škola, která mně poprvé přivedla k vínu (a teď nemyslím páteční ožíračky višňovým vínem s kofolou). Tehdy Střední škola hotelová a obchodně podnikatelská v Českém Těšíně, dnes Albrechtova střední škola, měla mimo běžné studijní obory i "zájmové kroužky" mezi které patřilo barmanství, barista nebo právě sommeliérství. Sommeliérství mi znělo dobře, a tak jsem začala...
První krůčky...
Jednou týdně po škole se nás scházelo jen pár. Začínali jsme úplným základem...jaké má ČR vinařské oblasti a podoblasti, nejpěstovanější odrůdy, výroba vína apod. Nejvíc jsme ale trénovali servis vína jako takového. Čekala nás spousta sommeliérských soutěží včetně té, kterou organizovala naše škola. Konkurence byla velká. Na soutěžích jsme se potkávali i se studenty ze Znojma, kteří měli zdaleka lepší průpravu než my severomoraváci. Nicméně, s první úspěchem přišla i změna názoru. Věděla jsem, že tuhle školu dokončím už jen proto, abych mohla pokračovat v tom co jsem začala. Jaké pak bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že Mendelova univerzita v Brně má Zahradnickou fakultu v Lednici na Moravě, která v rámci oboru zahradnického inženýrství nabízi program Vinařství a vinohradnictví. BINGO!
Ze Severní Moravy na tu jižní...
Kdybych tehdy tušila, co mně čeká v prvním ročníku studia, možná bych si to rozmyslela. Chemie, biochemie, botanika, mikrobilogie, matematika, statistika...to jako vážně?! Určitě jsem se přihlásila na ten správny obor?! Ano, přihlásila. První ročník byl pro mně nejtěžší. V tu chvíli by se mi velmi hodilo mít za sebou gympl, ne hotelovku. Naštěstí se v druhém ročníku začaly objevovat předměty, které opravdu úzce souvisejí s oborem vinařství a vinohradnictví. Po třech letech Bc., po dalších dvou Ing. Když se na to teď zpětně podívám, byly to zatím nejlepší roky mého života. Poznala jsem spoustu skvělých lidí, spolužáků, vinařů a navázala kontakty s lidmi, kteří mě dál doprovázají na cestě životem ...
První práce ve vinařství...
Už během studia jsem se samozřejmě snažila nabírat zkušenosti. Většinou jako obluha ve vinotéce nebo jako pracovní síla na zelené práce na vinicích v Rakousku. Bylo ale potřeba myslet víc do budoucna. Neměla jsem za sebou žádnou tradici vinařské rodiny, jen teoretické vědomosti ze školy. A tak jsem si v posledním ročníku studia začala hledat práci na plný úvazek.
Díky známému, který mě na volnou pozici upozornil, se mi podařilo získat místo obchodního zástupce ve vinařství Sedlecká vína. S obchodem jako takovým jsem zkušenosti neměla. Do toho mi zbýval poslední půl rok studia včetně dopsání diplomky a zvládnutí státnic. Žádny stres... Díky velmi vstřícnému přístupu ze strany vedení vinařství se mi nakonec podařilo vše zvládnout a tak jsem se mohla začít plně věnovat své práci. V Sedleckých vínech jsem strávila dva skvělé roky v kolektivu úžasných lidí. Byla to pro mně, jako začínajícího obchoďáka, dobrá škola. Nicméně jsem se po dovu letech chtěla posunout někam dál.
Ze Sedlece do Bavor...
Věděla jsem, že chci pokračovat jako obchoďák, jen jsem nevěděla, kterým směrem se ubírat. A v tu chvíli přišla nabídka z vinařství Tanzberg Mikulov. Vinařství, které obhospodařuje více než 40 ha vinic na těch nejlepších viničních tratích v okolí Pálavy. Jejich Ryzlinky vlašské ze Železné a Goldhameru nebo Sauvignon z Turoldu byly legendární. Takže rozhodování nebylo složité. V dubnu 2018 jsem nastoupila na pozici obchoďáka spolu s novými kolegy na pozici enologů. Když se změní klíčové obsazení vinařství, okolí i zákazníci to pocítí. Začátek nebyl vůbec jednoduchý. O to větší výzva to ale byla. Poznala jsem další skvělé lidi a navázala spoustu nových, důležitých kontaktů.
Z Bavor do Drnholce...
V listopadu 2020 jsem dostala příležitost posunout se dál. A tak jsem nastoupila jako obchoďák do vinařství NOVÉ VINAŘSTVÍ. Možná už si říkáte, že ty práce střídám nějak často. No...ten moravský vinařský rybník není tak velký a fluktuace obchoďáků mezi vinařstvími není nic neobvyklého. Navíc každé to vinařství bylo úplně jiné a fungovalo jinak..ty zkušenosti jsou k nezaplacení. Ale zpátky k NOVÉMU VINAŘSTVÍ. Tohle vinařství je bezpochyby tím největším vinařstvím, ve kterém jsem doposud působila. S produkcí okolo 400 000 lahví ročně už je to obrovské množství vína na prodej. Poprvé jsem se zde potkala i s prodejem vín v rámci retailu. Další obrovská zkušenost.
A z Drnholce kam?
Během celé té cesty jsem se snažila dál vzdělávat v tom, co mně baví. Od roku 2017 se jako degustátor aktivně účastním hodnocení na prestižních tuzemských i mezinárodních soutěžích vín. Od roku 2020 studuji mezinárodní program WSET, kde se aktuáně snažím dosáhnout Level 3.
Hlavně studium WSET mi otevřelo oči v tom, čemu bych se do budoucna chtěla věnovat. Obchod s vínem je stálé důležitou součástí mé práce, ale teď už jsem obchoďák na "volné noze". Dává mi to možnost nevázat se na jedno konkrétní vinařství, ale brát příležitosti tak, jak příjdou. Zaměřit se na degustace tuzemských i zahraničních vín, cestovat za vínem a dávat o tom vědět...Vám.
Kdo ví, kde se spolu příště potkáme :)